Stylové hodnocení jazykových prostředků při výuce čj se zaměřením na hovorovost

Abstrakt

Hovorovost a hovorové jazykové prostředky představují obtížně definovatelný a proměnlivý fenomén, jenž je mezigeneračně i kontextově nejednoznačný. Pojem „hovorová čeština“ je v lingvistických příručkách i v učebnicích užíván různě a jeho výklad zůstává rozrůzněný. I přes absenci explicitních požadavků v rámcových vzdělávacích programech je téma v učebnicích českého jazyka zastoupeno, avšak často nedostatečně a bez kontextu. Pedagogové i studenti jej mnohdy vnímají vágně, zaměňují je s nespisovností nebo mluveností. Přes tuto nejednoznačnost je téma důležitým nástrojem pro rozvoj jazykového citu a vědomého užívání jazykových prostředků. Výuka zacílená na hovorové jazykové prostředky by měla vycházet z komunikační praxe a reflektovat posuny v úzu.