Kdo si hraje, nezlobí. Ale co se při tom naučí?

Abstrakt

Motivace a aktivizace žáků patří mezi důležité faktory při přípravě učitele na výuku. Jednou z možností, jak zaktivizovat žáky a zefektivnit výukový proces, je použití metody didaktické hry. Avšak učitel musí postupovat podobně jako při volbě jakékoliv metody, tj. uvažovat o spojení metody, obsahu a cíle.

Tento text si klade za cíl představit výsledky analýzy pěti materiálů, které jsou jejich autory označovány jako didaktické hry a které mají sloužit zejména k zábavnému procvičování. Cílem analýzy bylo zhodnotit kvalitu a aplikovatelnost těchto materiálů ve výuce českého jazyka. Text nejprve představuje metodu didaktické hry jako prostředek zvýšení motivace žáka. Hlavní část příspěvku je pak věnována analýze, která byla provedena na základě pěti stanovených hledisek: cíle, obsah, kognitivní hledisko, didaktické hledisko a lingvistické hledisko. Z výsledků vyplývá, že hry neodpovídají zacílení předmětu český jazyk, obsah je ve všech případech transformován do podoby tzv. malé lingvistiky, není dostatečně reflektována kognitivní náročnost obsahu a zároveň některé praktické aspekty komplikují osvojení znalostí a dovedností, zejm. dekontextualizace příkladů. Ve všech hrách se vyskytují nevhodné formulace a chyby, které jsou v rozporu s lingvistickým poznáním. Zásadní problém těchto materiálů tkví v nedostatečné reflexi obsahu, protože jedinou jejich funkcí je pouhé ozvláštnění výuky.