Changes in Health Education: from Topic to Subject, Cross-Curricular Themes, and Key Competencies
DOI:
https://doi.org/10.14712/23362189.2025.5173Keywords:
curriculum, health education, safety topics, security topics, didacticsAbstract
The presented analysis of developments in the field of health education reflects the paradigm of significant changes in educational content that have taken place since 1989 in lower secondary education. Based on the results of the analysis of developments in the field, the text presents the starting points and contexts that have influenced the current form of Health and Safety Education in Czech schools.
Objectives: The aim of the text is to analyse changes in Health Education, developments in the concept of the field, didactic thinking, and the curriculum.
Methods: To achieve these objectives, the methods used are primarily the analysis of curricular documents, methodological documents of the Ministry of Education, Youth and Sports (methodological recommendations, methodological guidelines, manuals, instructions) and other publications and texts related to the issue.
Results: Monitoring changes in the overall concept of health education reveals three interrelated key aspects that determine the creation of the health education curriculum, currently health and safety education, and it is necessary to take them into account in the future. First and foremost, it is necessary to continuously update educational content in line with developments in scientific knowledge. It is essential that the results of scientific research in the fields that form the knowledge base of its educational content are quickly reflected in teaching focused on health and safety education. Changes in the security situation in Europe and around the world have opened up space for the inclusion of topics related to the protection of people in emergency situations and in connection with national defence in education. This took place in 2003 on the basis of instructions from the Ministry of Education, Youth, and Sports, followed by changes in 2013, 2016, and 2025. Guiding pupils to learn effective behaviour in everyday risky situations and in emergencies has become part of the focus of this education. The third important factor that influences the Health and Safety Education curriculum is society's attitude towards life values and the individual's assumption of responsibility for health and family. It was the change in society's approach to the importance of health and safety literacy in people's lives after 1989 that paved the way for a fundamental transformation of schools and the launch of activities to motivate pupils to lead healthy and safe lives.
Conclusions: Developments in the field after 1989 continued the concept of vocational education called specific preparation for girls in elementary schools and a compulsory course in parenting education in secondary schools. In 1990, significant changes were made to the school system, with the introduction of a subject (hereinafter referred to as "the subject") called family education in the second stage of primary school, later health education, and finally the current health and safety education. Currently, there are three main holistic approaches to the concept of education in this field. In curricular reform, a holistic approach based on emphasizing the integration of the issue into educational programs; in subject didactics, an approach that includes the responsibility of the individual, school, family, and society; and an approach based on the complex influence of formal, non-formal, and informal education. The development of the field will always be influenced by social needs in this area of education and, with the emergence of new risks, also by the need for education and training in their prevention, personal responsibility, and individual resilience. An analysis of curriculum documents from 1990 to 2025 identifies three distinct models that illustrate the rapid and dynamic development of the pedagogical approach to family and relationships. These models capture the transition from a centralized, gender-segregated curriculum through a hybrid model of partial coeducation to a fully integrated, coeducational model preparing for the introduction of the Framework Educational Programs (FEP), the approved version of which appeared in 2005.
References
Barciński, Z. (2025). Edukacja zdrowotna: Zmiana modelu edukacji seksualnej w szkole. NATAN. https://takdlaedukacji.pl/wp-content/uploads/2025/09/Edukacja_zdrowotna_ebook.pdf.
ČŠI (2016). Tematická zpráva: Vzdělávání v bezpečnostních tématech. Česká školní inspekce.
ČŠI (2017). Výběrové zjišťování výsledků žáků na úrovni 5. a 9. ročníků základních škol ve školním roce2016/2017 - závěrečná zpráva. Česká školní inspekce.
ČŠI (2025). Školy, které posilují odolnost: Inspirace pro základní a střední vzdělávání. Česká školní inspekce.
Daňková, Š. (2010). Vývoj zdravotnictví České republiky po roce 1989. Ústav zdravotnických informací a statistiky České republiky.
Fialová, L., Flemr, L., & Marádová, E. (2015). Vzdělávací oblast Člověk a zdraví v současné škole. Karolinum.
Gerhát, I. (2019). Koncepce přípravy občanů k obraně státu: 2019-2024. Ministerstvo obrany ČR - Vojenský historický ústav Praha.
Helus, Z., & Piťha, P. (1996). Vzdělávací program Občanská škola: Pojetí občanské školy. Učební osnovy občanské školy. Portál.
Hendrichová, J., Kotásek, J., & Čerych, L. (1996). Reformy školství ve střední a východní Evropě: Průběh a výsledky. Ústav pro informace ve vzdělávání.
Holčík, J. (2010). Systém péče o zdraví a zdravotní gramotnost: K teoretickým základům cesty ke zdraví. Národní centrum ošetřovatelství a nelékařských oborů.
Hřivnová, M. (2017). Analýza úrovně dosaženého kurikula žáky v kontextu standardu pro základní vzdělávání ve vzdělávacím oboru výchova ke zdraví. Acta Humanica, 14(1).
Hřivnová, M., Marádová, E., & Tupý, J. (2016). Metodické komentáře a úlohy ke Standardům pro základní vzdělávání: Výchova ke zdraví. Národní ústav pro vzdělávání.
HZS ČR. (2003). Ochrana člověka za mimořádných událostí. Příručka pro učitele základních a středních škol. Ministerstvo vnitra - generální ředitelství HZC ČR.
Janiš, K. (2004). Z dějin sexu a erotiky aneb Co jsme se ve škole neučili. Lupus.
Kasperová, D., & Kasper, T. (2025). Chceme být zpět v Evropě - "proměny, vzestupy a pády" postsocialistické transformace českého školství v 90. letech 20. století. Pedagogika, 75(2-3). https://doi.org/10.14712/23362189.2025.4930
Kopřiva, P., Havlínová, M., Mayer, I., & Vildová, Z. (1998). Program podpory zdraví ve škole: Rukověť projektu Zdravá škola. Portál.
Kotásek, J. (2001). Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: Bílá kniha. MŠMT ČR.
Kovaříková, M., & Marádová, E. (2020). Didaktika výchovy ke zdraví a bezpečí v kontextu kurikulární reformy a učitelského vzdělávání. Pedagogická fakulta UK.
Kříž, J., & Beranová, R. (2005). Historie Státního zdravotního ústavu v Praze. Státní zdravotní ústav.
Marádová, E. (2008). Výchova ke zdraví v kurikulu školy jako výzva pro změny v edukační realitě. In: T. Svatoš & J. Doležalová (Eds.), Pedagogický výzkum jako podpora proměny současné školy: Sborník sdělení 16. konference ČAPV: Pedagogická fakulta UHK 2.-4. září 2008. Gaudeamus.
Matoušek, O. (2003). Rodina jako instituce a vztahová síť. SLON.
Mayring, P. (2022). Qualitative content analysis: a step-by-step guide. Sage. https://doi.org/10.4135/9781036231798
Možný, I. (2011). Rodina a společnost. SLON.
MŠMT. (1991). Učební osnovy základní školy: Pracovní vyučování. Rodinná výchova. Dívky 5.-9. ročník, chlapci 6.-9. ročník. Fortuna.
MŠMT. (1993). Učební osnovy pro přechodný devátý ročník základní školy. Fortuna.
MŠMT. (1995). Standard základního vzdělávání. Fortuna.
MŠMT. (1996). Vzdělávací program Základní škola. Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu Základní škola, čj. 16847/96-2, včetně všech změn a doplňků (aktualizace k 1. 9. 2007). MŠMT ČR.
MŠMT. (1997a). Vzdělávací program Národní škola. Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu Národní škola, čj. 15724/97-20 (aktualizace k 1. 9. 2007). MŠMT ČR.
MŠMT. (1997b). Vzdělávací program Obecná škola. Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu Obecná škola, čj. 12035/97 20, včetně všech změn a doplňků (2. část pro 6. - 9. ročník). MŠMT ČR.
MŠMT. (2003a) Pokyn MŠMT k začlenění tematiky ochrany člověka za mimořádných událostí do vzdělávacích programů a dodatek k učebním dokumentům pro základní školy, střední školy, speciální školy a vyšší odborné školy - Ochrana člověka za mimořádných událostí. MŠMT ČR.
MŠMT. (2003b). Vzdělávací program Základní škola. Kompletní pedagogická dokumentace vzdělávacího programu Základní škola, čj. 16847/96-2, včetně všech změn a doplňků (aktualizace k 1. 9. 2007). MŠMT ČR.
MŠMT. (2005a). Dlouhodobý záměr vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky. MŠMT ČR.
MŠMT. (2005b). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání - verze 2005. MŠMT ČR.
MŠMT. (2006). S novým školským zákonem: Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy České republiky za rok 2005. Vzdělávání v roce 2005 v tématech. MŠMT ČR.
MŠMT. (2007). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání - verze 2007. MŠMT ČR.
MŠMT. (2013a). Hlavní směry strategie vzdělávací politiky do roku 2020. MŠMT ČR. www.msmt.cz/file/26624/download
MŠMT. (2013b). Upravený rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání platný od 1. 9. 2013. MŠMT ČR.
MŠMT. (2017a). Zájmové a neformální vzdělávání. MŠMT ČR.
MŠMT. (2017b). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. MŠMT ČR.
MŠMT. (2025). Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání. MŠMT ČR.
Mužíková, L. (2010). Škola a zdraví pro 21. století, 2010: Podněty pro implementaci výchovy ke zdraví do školních vzdělávacích programů. Masarykova univerzita - MSD.
MZ. (2002). Dlouhodobý program zlepšování zdravotního stavu obyvatelstva ČR - Zdraví pro všechny v 21. století. Ministerstvo zdravotnictví.
OECD. (1997). Celoživotní učení pro všechny. Tauris.
Piťha, P., & Helus, Z. (1996). Vzdělávací program Obecná škola. Portál.
Průcha, J., Walterová, E., & Mareš, J. (2001). Pedagogický slovník. Portál.
Řehulka, E. et al. (2009). Škola a zdraví v 21. století, 2009: Aktuální otázky výchovy ke zdraví. Masarykova univerzita.
Sak, P. (2018). Úvod do teorie bezpečnosti. Petrklíč.
Strouhal, M., & Štech, S. (Eds.). (2023). Vzdělání a dnešek: Pedagogické, filosofické, historické a sociální perspektivy (2. vyd.). Karolinum.
Střelec, S. (1997). Rodinná výchova jako vyučovací předmět. Pedagogika, 47(1), 46-53.
Svatoš, T. (Ed.). (2004). Rodinná a sexuální výchova: dnešní reflexe a citlivá místa. Sborník příspěvků ze 6. celostátní konference K aktuálním otázkám rodinné výchovy, Hradec Králové 9. 4. 2003. Gaudeamus.
Svobodová, Z. (Ed.). (2023). Svobodný čas: Pedagogika volného času jako výchova ke svobodě. Karolinum.
Šimek, J., & Halířová, M. (2021). Škola a válka: Branná výchova v české škole. Národní pedagogické muzeum.
Trna, J. (1996). Vzdělávací standardy pro základní a střední školy. Pedagogika, 46(4), 349-353.
Tupý, J. (2018a). Podkladová studie: Člověk a zdraví. Národní ústav pro vzdělávání.
Tupý, J. (2018b). Tvorba kurikulárních dokumentů v České republice: Historicko-analytický pohled na přípravu kurikulárních dokumentů pro základní vzdělávání v letech 1989-2017 (2. vyd., doplněné a upravené, elektronické). Masarykova univerzita. https://doi.org/10.5817/CZ.MUNI.M210-8998-2018
ÚIV. (2005). Vstupujeme do evropského vzdělávacího prostoru: Díl 1. Od koncepcí k inovacím vzdělávání. Výroční zpráva o stavu a rozvoji vzdělávací soustavy v České republice za rok 2004. Tauris.
Vegrichtová, B. (2022). Terorismus a radikalizace v České republice: Možnosti detekce rizikových osob. Grada.
Walterová, E. (2004). Úloha školy v rozvoji vzdělanosti. 2. díl. Paido.
Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon).
Zákon č. 76/1978 Sb., o školských zařízeních.
