Česká místa paměti mezi dědictvím a tradicí

Abstrakt

Autorka se ve svém eseji zamýšlí nad přístupy k problematice míst paměti (lieux de memoire), jež se v českém historiografickém prostředí uplatňovaly od 80. let 20. století. Kritickým hodnocením prací vzešlých z okruhu Husitského Tábora, plzeňských sympozií, stejně jako svébytným pokusům o ohledávání míst paměti z pera Vladimíra Macury, Eduarda Maura či Víta Vlnase dochází k závěru, že koncept označovaný západoevropskými historiky jako „lieux de mémoire partagés“ (sdílená místa paměti) českým historikům, patrně z důvodu silné a tradiční orientace na nacionálně české dějiny, nadále zůstává relativně vzdálený a dokonce i relativně neznámý.