Kdy a jak se Nejedlý rozešel s Gollovou školou

Abstrakt

Studie rozlišuje čtyři období ve vývoji Nejedlého historické práce: pozitivistického studenta, filosofujícího historika, levicového „realistu” a „buditele” „socialistického” národa. Podrobným rozborem zdůrazňuje proměnu Nejedlého argumentace v přechodu mezi druhým a třetím obdobím, což je v příspěvku popsáno jako rozchod s vědeckými principy „Gollovy školy”. Toto období je vymezeno Nejedlého pracemi Spor o smysl českých dějin (1913) a Konec liberalismu v dějepisectví (1921), v nichž se Nejedlý opíral o masarykovskou kritiku a svou vlastní interpretaci socialistických myšlenek a liberalismu. K odmítnutí „Gollova dějepisectví” a jeho objektivistických maxim používal termín „historický liberalismus”, který se podle něj zakládá na povrchním „liberalismu” historického vědění. Ukazuje se nicméně, že Nejedlý nebyl ani ve třetím, ani ve čtvrtém období marxistou v tom smyslu, jak byl termín v jeho době chápán, ale spíše pozdním socialisticky orientovaným národním „buditelem”.