Marx bez marxismu. K epistemologickým základům Marxovy kritické teorie společnosti

Abstrakt

Studie zkoumá Marxovo dílo mimo rámec pozdějších doktrinárních „marxismů“ a ukazuje, že jeho význam je třeba hledat především v jeho kritické metodě a v epistemologických důsledcích, které tato metoda otevírá. Zaměřuje se na Marxovu analýzu „věcného zdání“, resp. aktérských významů, které však nejsou prostým omylem či subjektivní iluzí, nýbrž představují to, co Marx označuje jako „společensky platné, tedy objektivní myšlenkové formy“. V této souvislosti studie rekonstruuje Marxovu kategoriální kritiku a její epistemologické jádro jako nástroj překonání empirismu, interpretativismu i metodologického individualismu a ukazuje její širší relevanci pro kritickou teorii a filosofii vědy. Text propojuje Marxovu metodu s moderními epistemologickými přístupy, zejména s francouzskou historickou epistemologií a strukturálními přístupy, a ukazuje, že Marxova kritická metoda nepředstavuje pouze historický předstupeň pozdější kritické teorie, nýbrž nabízí také překvapivě aktuální teoretické nástroje, které v některých ohledech předjímají filosofii poststrukturalistickou, v jiných ohledech však umožňují překročit její limity.