Na následujících stránkách otiskujeme část Patočkova rukopisu Studie k pojmu světa, jednoho ze sedmi filosofických rukopisů [1] z Patočkovy strahovské pozůstalosti. [2] Chceme tím alespoň částečně napravit situaci, kdy se – jak je tomu např. v posledních číslech Reflexe – na tyto rukopisy opakovaně odkazuje, aniž jsou však texty samy v dostatečném rozsahu publikovány. [3]
Rukopis Studie k pojmu světa zaujímá v tomto souboru zvláštní postavení. F. Karfík, který v těchto sedmi rukopisech spatřuje přípravu či fragmenty nenapsané velké systematické práce, připustil na základě datace jednotlivých rukopisů možnost, že text vznikl jako nový začátek poté, co Patočka – snad v r. 1944 – přestal pracovat na předchozích rukopisech (práci na našem rukopisu ukončil na podzim 1945). [4] Je rovněž výrazně delší než ostatní rukopisy.
Rukopis sestává z třiapadesáti [5] průběžně číslovaných kapitol či paragrafů a zřejmě pouze z technických důvodů (Patočka postupně psal do dvou sešitů) je rozdělen na dvě části označené I a II.
Prvních třináct paragrafů, které zde vypouštíme, je věnováno nejprve obecně pojmu světa a pojmu dimenze, pak jednotlivým dimenzím světa – dimenzi „životních poloh“ a postojů, dimenzi časové a dimenzi blízkosti (domova), okolí a dálky (cizoty) –, dále polaritě přírody (živlů) a věcí (předmětů) a poté tělu.
Tím jsou připraveny pojmové nástroje pro výklad o výrazu (§ 14), na který navazuje výklad o nitru, jež se ve výrazu zvnějšňuje (§§ 15–16). Zde je představeno jádro Patočkovy filosofické koncepce ze čtyřicátých let.
V paragrafech 17–20, které zde vypouštíme, se znovu vrací některá z témat prvních třinácti paragrafů. Vztah člověka k „přírodě“ a krajním dimenzím světa se pak exemplifikuje na poměru člověka k smrti (§ 21) a rozbor životních poloh a postojů se konkretizuje ve výkladu o polaritě prázdnoty a vyplnění (§§ 22–24). Zbývající text, který počínaje paragrafem 25 přechází v poznámky a výpisky, zde opět vypouštíme.
Text byl pravopisně a částečně též morfologicky přizpůsoben dnešní jazykové normě. [6]