Přehodnocování role komunistické strany v socialistické společnosti: případ Československa šedesátých let

Abstrakt

Tento článek zkoumá snahy Komunistické strany Československa (KSČ) o diskursivní zakotvení své vedoucí role v měnícím se sociálně-politickém prostředí 60. let. Zatímco v revoluční fázi byla pozice strany jasně definována, zásady pro uskutečňování jejího vůdčího postavení v socialistické společnosti, oficiálně vyhlášené v roce 1960, byly mnohem méně jasné. Tento článek se zaměřuje na to, jak v následujících letech politický diskurz stále více začleňoval sociologické poznatky o struktuře socialistické společnosti, což ovlivňovalo představy o vedoucí roli strany. Jakmile však nastal rok 1968 a požadavky lidí rostly v reakci na často neuspokojivé životní podmínky v socialistické společnosti, KSSČ čelila nejen výzvě definovat svou roli, ale také nutnosti ji bránit, aby čelila nespokojenosti veřejnosti. Tento článek proto zkoumá rétorické strategie, které politická elita v prvních měsících roku 1968 použila k řešení této výzvy. Tvrdí, že diskurs ovládly dvě rétorické figury: opakující se termín „jednota“ a nově se objevující termín „důvěra“. Tyto termíny umožnily politické elitě dosáhnout křehké rovnováhy mezi zachováním kontinuity a snahou o radikální odklon od status quo prostřednictvím hegemonické strategie.